IV. česko-slovenská konference paliativní medicíny

Zveřejněno: 31. října 2012 | vzdělávání

Opět se nám po roce blíží Česko-slovenská konference paliativní medicíny.

Tentokrát proběhne 15-16.11.2012 v hotelu Saffron v Bratislavě. 

Pozvánku a přihlášku na akci naleznete zde.

Můžete využít i elektronickou přihlášku zde.

Finální verze programu k nahlédnutí zde.

Všichni jste srdečně zváni.

Výživa v paliativní péči

Zveřejněno: 31. října 2012 | vzdělávání

Kurz IPVZ Praha, který proběhně 27.11.2012 v 9:00.

Kde: Praha, na Ruské ul.

garant: MUDr. Milana Šachlová, CSc et. PhD, sachlova@mou.cz,

 

Program

Hospicová péče – standard, nebo luxus?

Zveřejněno: 28. října 2012 | hospice Média

Článek, uveřejněný 23.10.2012 ve Zdravotnických novinách

Mobilní hospicová péče je v ČR značně imobilní. Ve financování paliativní péče došlo po více než desetiletém boji o zrovnoprávnění oboru k dalšímu pozitivnímu kroku. Do sazebníku výkonů byly zařazeny dva kódy zdravotních výkonů mobilní paliativní péče. Situaci okolo poskytování tohoto typu péče však ztěžuje přístup VZP.

Odborná paliativní veřejnost se konečně domohla zařazení definice paliativní péče v domácím prostředí pacienta do zákona o zdravotních službách č. 372/2011 Sb. V Sazebníku výkonů pro loňský rok (vyhláška č. 411/2011 Sb.) jsou také čerstvě definovány dva nové kódy – č. 80051, tedy první vyšetření a zavedení paliativní péče lékařem u pacienta v terminálním stavu v domácím prostředí, a č. 80052, který zahrnuje vyšetření pacienta lékařem specialistou v oboru paliativní medicíny v domácím prostředí.

I přes legislativní zakotvení ustrnulo poskytování domácí paliativní péče ve svém vývoji. Dokladem stagnace v tomto odvětví paliativní péče je korespondence předsedy České společnosti paliativní medicíny ČLS JEP (ČSPM) Ladislava Kabelky (který je zároveň primářem Domu léčby bolesti s hospicem sv. Josefa v Rajhradě) s ředitelem Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP) Pavlem Horákem. ČSPM se dlouhodobě snaží zaplnit prázdné místo v nabídce zdravotních služeb pro nevyléčitelně nemocné, a to v prostoru mezi péčí v lůžkových zařízeních, praktickým lékařem a agenturami poskytujícími home care.

Pojišťovna považuje domácí paliativní péči o pacienty v posledních týdnech života za pokrytou klasickou domácí ošetřovatelskou péčí (home care).

.

Ať pokryto či ne, data chybí

„Péče o tyto pacienty je zabezpečena současnou sítí smluvních zařízení domácí zdravotní péče, jejichž péči v tomto případě indikuje ošetřující lékař při hospitalizaci, ošetřující lékař ambulantní péče nebo registrující praktický lékař. V případě potřeby zajišťuje péči o tyto pacienty registrující praktický lékař.

Zdravotní péče o pacienty v terminálním stadiu v domácím prostředí je v současné době zabezpečena,“ reaguje ředitel Pavel Horák na požadavek ČSPM, aby byla tato péče, jak umožňuje zákon, nasmlouvána poskytovatelům terénní paliativní péče. Jeho slova aktualizuje také vyjádření mluvčího VZP Jiřího Roda: „Pro všechny v zákoně uvedené typy paliativní péče je stávající síť našich smluvních partnerů dostatečná a v letošním roce neuvažujeme o rozšiřování její kapacity,“ sdělil naší redakci Jiří Rod, který ale připouští, „že aktuálně probíhající restrukturalizace lůžkové péče přinese strukturální změny stávající sítě smluvních partnerů, včetně sítě poskytovatelů zvláštní ambulantní péče“.

Argument ředitele Horáka je pro zástupce paliativců nepochopitelný. „Není v moci home care agentur a praktických lékařů, kteří specializovanou paliativní péči neposkytují a nemohou být k dispozici 24 hodin denně, aby těmto pacientům potřebnou péči zajistili. A také to nekonají. Tyto pacienty předávají k hospitalizaci,“ oponuje takovému přístupu Ladislav Kabelka, který se naopak domnívá, že domácí paliativní péče zajištěná není a navíc podle něj k takovému tvrzení chybí studie, která by dostatečné pokrytí podpořila, ačkoli se ČSPM takové studie u pojišťovny dlouhodobě dožaduje.

Kvalita poskytování péče domácími agenturami

„Žádáme, aby byla navázána smlouva se zařízeními domácí péče, která se problematikou paliativní péče v domácím prostředí systematicky zabývají. Jsme přesvědčeni, že by ze strany zdravotní pojišťovny měla být požadována spolupráce ambulantního zařízení odbornosti 720 (paliativní medicína) a zařízení ošetřovatelské odbornosti v daném místě jako podmínka pro uzavření smlouvy se zdravotní pojišťovnou.

Jedině tato reálná spolupráce garantuje komplexní – tedy lékařskou i ošetřovatelskou – paliativní péči,“ informuje o svých požadavcích primář Kabelka. Je to reakce na pochybnosti, které vyvstávají z poskytování paliativní péče home care agenturami, kde nefiguruje lékař s paliativní specializací a není ani možno zajistit dostupnost lékaře 24 hodin denně 7 dní v týdnu.

„Pro poskytování tohoto typu léčby je základem právě lékař jako člen paliativního týmu. Ten garantuje mobilní paliativní péči její faktickou odbornost, přidanou hodnotu oproti home care, odkud se pacient při zhoršení stavu stejně přesouvá do nemocnice, buď na LDN, nebo na akutní lůžko. Argument pojišťovny o pokrytí péče o tyto nestabilní pacienty na konci života prostřednictvím home care spolu s praktikem selhává ve chvíli, kdy si představíme, že by pacienti mobilních hospiců byli místo lékaře paliativní péče ošetřováni praktikem.

Praktický lékař by musel mít 24hodinovou službu, ve dvě ráno jet na návštěvu k umírajícímu, odbíhat z ordinace v době ordinačních hodin, kdykoli o víkendu, a to i při malé hustotě pacientů. To žádný praktik dlouhodobě dělat nemůže. V Cestě domů je tato služba v týdnu pokryta šesti lékaři,“ říká předsedkyně Hospicového sdružení Cesta domů a jeho bývalá ředitelka Martina Špinková.

Likvidace mobilní hospicové péče?

VZP na svých internetových stránkách informovala, že kromě lůžkové hospicové péče je z veřejného zdravotního pojištění hrazena také domácí paliativní péče, a to na základě lékařské indikace potřebnosti této péče a jejího rozsahu. „Příslušné zařízení domácí péče musí prokázat, že jeho personál je odborně připraven takovou péči poskytovat.

Pro poskytování domácí péče existuje samostatná smluvní odbornost ‚sestra domácí zdravotní péče‘,“ říká mluvčí pojišťovny Jiří Rod a připomíná, že již v roce 2010 vznikl signální kód 06349 (ošetřovatelská péče o pacienta v terminálním stadiu), kdy je povolena a pojišťovnou hrazena taková frekvence návštěv ošetřujícího personálu u pacienta, jak to vyžaduje jeho zdravotní stav, tedy například více než 3x denně v průběhu celých 24 hodin, včetně sobot, nedělí a svátků. O kódech 80051 a 80052 ani zmínka. Navíc VZP nově nenasmlouvala signální kód 06349 ani ošetřovatelským agenturám domácí péče.

Jedna ze zástupkyň poskytovatelů ošetřovatelské péče v západočeském regionu Pavla Andrejkivová k tomu říká: „Home care agentury měly na čas kód pro poskytování paliativní péče nasmlouvaný. Na pacienta vycházely tři návštěvy denně, ve spolupráci s revizním lékařem pojišťovny jsme někdy na tento kód usmlouvali až pět návštěv. Od letošního roku to však už neplatí, na tento kód již s námi pojišťovna smlouvu neuzavřela. Stejně jsou na tom i všechny ostatní ošetřovatelské subjekty v západočeském kraji.

V republice jde o vzácné výjimky, kterým by tato péče zůstala u VZP nasmlouvána,“ upřesnila Pavla Andrejkivová s tím, že pokud takovou paliativní péči poskytují, hradí si ji z kódů klasických ošetřovatelských návštěv, které také předepisuje praktický lékař. Z několika mobilních hospiců, které u nás fungují (v Praze, Brně, Ostravě), nebyl tento kód nasmlouván ani jednomu.

Léčba bolesti

Podle Martiny Špinkové se praktici s úmrtím doma setkávají minimálně, a proto tuto péči nemohou umět. V Praze vychází na jednoho praktického lékaře jedno až dvě úmrtí doma ročně. „Stejný názor jsme zaznamenali i na nedávné konferenci v Drážďanech – i zde panoval názor, že si praktici nemají kde paliativní péči trénovat a nejsou ji schopni poskytovat.

Samozřejmě, že praktik umí chodit na návštěvy domů, ale jeho práce je jiná, a to odborně i organizačně. Od dobrých praktických lékařů slýcháme, že neumí léčbu bolesti, léčbu symptomů. Za druhé si takovou práci neumí představit organizačně – že by opustili ordinaci, když umírající zrovna potřebuje, přitom právě non-stop dostupnost je základem péče mobilního hospice,“ namítá Martina Špinková. Její slova z vlastní praxe potvrzuje i ředitel Hospice sv. Štěpána v Litoměřicích Pavel Česal. „Hospic si nyní zaregistroval ambulanci léčby bolesti.

Máme zájem, aby pacienti v domácím prostředí v terénu tolik netrpěli bolestí. Praktičtí lékaři takový stav často neumí řešit nebo neřeší a posílají tyto pacienty do nemocnice. Na léčbu bolesti je zapotřebí recept s modrým pruhem, který si lékař musí vyzvednout na svém městském úřadě, jenž je tím pověřený. Když jsme zjišťovali, kolik lékařů si tyto recepty vyzvedlo, vyšlo najevo, že více než 50 procent praktických lékařů si za celý rok takový recept nevyzvedne. Jasně tedy vidíme, že léčbu bolesti neprovádí, opiáty nepředepisují,“ říká ředitel Česal.

Od ambulance léčby bolesti si slibuje jasné nastavení této terapie, čímž lze předejít hospitalizaci na akutním, ekonomicky náročnějším lůžku. Ani tento úsporný benefit pro pacienty v domácí péči však VZP neuznává. „Pojišťovna nám sdělila, že s ohledem na nedostatek prostředků pro příští období nechce rozšiřovat činnost, protože je to otázka dalších nákladů. Proto s námi smlouvu na tuto péči neuzavřela,“ popisuje Pavel Česal.

VZP nechce levnější paliativní lůžka

Akutní lůžka, ať již na ně přichází pacient s neléčenou bolestí či doma umírající pacient z péče home care agentur, které při zhoršení své pacienty do lůžkových zařízení překládají, jsou několikanásobně dražší než lůžka paliativní. Ředitel Česal uvádí 3600 korun za ošetřovací lůžkoden v hospici, ještě méně – 1900 korun za den – vypočetl poskytovatel domácí paliativní péče Cesta domů.

Přesto VZP nepovažuje domácí paliativní lůžko za levnější variantu, která by ve výsledku snižovala náklady a v ekonomickém ohledu zasluhovala podporu. Samotné rozšíření takové péče je dle pojišťovny nákladem navíc, ať už by byla léčba – v poměru ke stávající – sebelevnější. „Cesta domů je velké zařízení, které činnost mobilní paliativní péče uživí z dotací a darů, ale nedovedu si představit, jak by za takových podmínek fungoval malý regionální domácí hospic,“ říká Martina Špinková. Domácí paliativní péči mají na krajském úřadě již od roku 2008 zaregistrovanou i v litoměřickém Hospici sv. Štěpána. „Smlouvu se nám nikdy nepodařilo uzavřít.

Takže domácí péči oficiálně neprovozujeme – kde na to brát?! Na argument pojišťovny, že je na Litoměřicku domácí péče dostatečně pokrytá, jsme namítali, že přece nejde o hospicovou péči, pokud v ní nefiguruje paliativní lékař,“ poukazuje na patovou situaci Pavel Česal. Přesto Hospic sv. Štěpána domácí paliativu ve výjimečných případech a v částečném rozsahu na území města poskytuje a vykazuje si ji v rámci vlastních nákladů. Vrchní sestra spolu s lékařem navštíví pacienta, konzultují s rodinou další postup, nabídnou pomůcky pro domácí péči a třeba dvakrát do týdne se u nemocného zastaví.

Doplácíme na sociální aspekt umírání

Není to ale jediná překážka vyrovnaného hospodaření v segmentu lůžkové paliativní péče. V litoměřickém hospici dlouhodobě bojují s nedostatečným obsazením lůžek. Počet ošetřovacích dnů totiž stále klesá. Zástupci hospicové péče si stěžují na fakt, že nemocnice své pacienty do hospicových zařízení pouštějí nerady. I ony totiž pečlivě sledují míru obložnosti svých lůžek.

„Mívali jsme obložnost 85 procent, teď bojujeme, abychom se dostali k 70 procentům. Je to proto, že k nám pacienti přicházejí na tak krátkou dobu. Zdravotnická zařízení je velmi často drží na svém lůžku, i když tito lidé projevují přání odejít do hospice. Pokud jsou k nám pacienti vůbec přeloženi, umírají velmi brzy po přijetí na hospicové lůžko. Není výjimkou, že člověk umírá v ten samý den, kdy je k nám přijat. V nemocnici pojišťovna na poslední chvíli platí těmto terminálním pacientům nákladná vyšetření jako třeba CT. V tomto ohledu je situace čím dál horší,“ stěžuje si Pavel Česal.

Zároveň připouští, že hospice doplácejí právě na sociální aspekt umírání. „Zdravotní a sociální služby se u nás úzce prolínají. Ale od pojišťovny necítíme ani náznak spolupráce. Ze smírčích řízení odcházíme doslova zdrceni, znechuceni, protože pojišťovna je nekompromisní.

Paušál, v průměru ve výši 1300 korun na pacienta a den za zdravotní péči, kterou pojišťovna našim klientům proplácí, pokryje zdravotní náklady sotva z 37 procent,“ poukazuje ředitel Česal na obecný fakt, kdy hospice musí před pojišťovnou často argumentovat odůvodněnost zdravotní péče u pacientů, kde hrozí, že by jejich hospitalizace mohla být považována za sociální.

Argument pojišťovny, že když se pacient v hospici zlepší, přestane odpovídat definici terminálního stadia a nemá mu již být paliativní péče proplácena, hospic vyřešil zřízením sociálních lůžek v podkroví budovy hospice. „Podkroví jsme přestavěli tak, aby zde mohlo být osm lůžek sociální péče, kde jsou těmto pacientům nabízeny takzvané odlehčovací služby, částečně hrazené dotací ministerstva práce a sociálních věcí.

Pokud by se jejich stav zhoršil, přeložili bychom je zpět do známého prostředí, kde jim bude opět poskytnuta hospicová péče,“ charakterizuje ředitel Hospice sv. Štěpána projekt, jehož realizace vyjde zhruba na 5 milionů korun. Polovinu již získal od dárců.

Propojení Pod střechou

Zajímavé propojení domácí paliativní péče a sociálního zařízení lůžkového typu vzniklo letos v domově důchodců (DD) na Praze 2. Tato městská část usilovala o vlastní hospic. Nakonec ve spolupráci s Cestou domů vznikl v podkroví budovy DD Domov s hospicovou péčí Pod střechou, tedy zařízení lůžkové péče hospicového typu s několika málo lůžky, na nichž paliativní péči mobilně poskytuje právě Cesta domů. Městská část financuje sociální péči a mobilní hospic s jejím přispěním péči zdravotní. „Tento typ propojení služeb by mohl fungovat v menších městech.

Lůžkové hospice v regionech bývají pro rodiny mimoměstských pacientů hůře dostupné, je nákladné postavit velký hospic,“ říká Martina Špinková, která stála u zrodu myšlenky Domu Pod střechou. „Projekt má ambici být pilotní, tedy nejen dobře pečovat o své pacienty, ale být i příkladem dobré praxe pro podobná zařízení v jiných částech naší republiky.

Proto je poměrně bedlivě sledován odbornou společností, jsou průběžně konzultovány specifické postupy a prováděna srovnání s péčí v lůžkových hospicích. Podařilo se implementovat specializovanou paliativní péči formou mobilního hospice do zařízení sociálních služeb při zachování zásadních odborných standardů specializované paliativní péče.“ Pozn. red.: Průběžnou zprávu a komentář Martiny Špinkové k projektu Domov Pod střechou (celé znění) najdete na našich webových stránkách.

 

Petra Klusáková, ZDN

Zpráva o prvním půlroce pilotního projektu Domova s hospicovou péčí Pod střechou

Zveřejněno: 28. října 2012 | dokumenty Média

Článek uveřejněný ve Zdravotnických novinách 25. 10. 2012

Městská část Praha 2 si přála mít na svém území hospic a přišla spolu s pražským domácím hospicem Cesta domů se zcela novým nevyzkoušeným projektem: domova s hospicovou péčí.

Základním principem projektu je to, že funkční zařízení sociálních služeb nabídne prostor a síly personálu jako náhradu rodinné péče těm, kteří se nemohou o svého těžce nemocného blízkého člověka na konci života 24 hodin denně starat doma. Paliativní zdravotnickou péči zajistí ambulantně mobilní hospic Cesta domů.

Praha 2 prostřednictvím své organizace Centra sociálních služeb a Cesta domů projekt připravovaly několik let do největších detailů nejen proto, aby zajistily dobrý a prospěšný chod nového zařízení, které si vymyslely „u stolu“, ale i proto, aby pak mohly předat své zkušenosti dalším městům, která by chtěla podobný projekt realizovat. Domov Pod střechou byl otevřen 13. dubna 2012 a od prvních dní jej obývají pacienti i jejich blízcí. Jak po půl roce reflektujeme tuto novou službu? Podařilo se?

Co je domov Pod střechou?

Jedno patro v domově pro seniory rekonstruované na prostor charakteru maličkého hospice. Čtyři přívětivé jednolůžkové pokoje s příslušenstvím nabízejí dostatek soukromí, kuchyňka a světlý prostorný obývací pokoj dotvářejí dojem většího bytu.

Domov nabízí celodenní odlehčovací péči nahrazující a doplňující péči rodiny, nepřetržitě je dosažitelná specializovaná paliativní péče týmu domácího hospice. Přátelé a příbuzní mají možnost neomezených návštěv svého blízkého, mají možnost podílet se na péči nebo s ním zajít ven nakupovat, do kavárny, na procházku.

Domov je určen pacientům, u nichž byla ukončena léčba vedoucí k vyléčení a byla lékařem doporučena léčba paliativní. Při obvyklém průběhu nemoci lze očekávat, že tito pacienti mají před sebou život v řádu týdnů či měsíců, potřebují odbornou lékařskou a ošetřovatelskou péči, ale nemají blízké osoby, které by mohly o ně doma celodenně pečovat.

Pohled poskytovatelů péče

Obecně lze říci, že projekt, který nebyl nikde vyzkoušen a v němž spolupracují dvě velmi rozdílné organizace, byl připraven předem velmi dobře. V prvních týdnech a měsících byl realizován velmi efektivně díky dobré práci týmů (sociálních pracovníků i zdravotníků) a skvělé spolupráci vedení obou poskytovatelů. Bez základní vzájemné vstřícnosti, ochoty si naslouchat a učit se (ředitel od ředitele, sestra od sestry) by realizace byla nemožná.

Společně jsme řešili po „hospicovém“ způsobu nejmenší detaily tak, aby rodinám i pacientům bylo v Domově dobře a co nejvíce tam byli jako doma. Zároveň byl kladen důraz na to, aby všechny zaměstnance a dobrovolníky práce těšila. Promyšleno a prodebatováno bylo tedy jak nádobí do kuchyňky i povlaky na postele, tak přesné postupy péče o pacienta a jeho blízké od prvního seznámení přes medikaci a možné krizové situace až po důstojné vyprovázení zemřelého člověka z Domova.

Mnoho jsme pak ještě dolaďovali v prvních měsících, a přestože již školení personálu Domova byly věnovány desítky hodin, školení dále pokračuje a setkává se s potřebnou zvědavostí, těšením a ochotou se učit.

S opravdovým obdivem hledím k tomu, jak v zájmu spokojenosti pacientů se zdravotní sestry učí nejen od lékařů, ale i od sester hospice, jak se týmy propojily a navzájem se ctí. Takhle se to snadno napíše a pochválí, ale zkuste si představit konkrétní lidi v konkrétní situaci: třeba to, že v noci sloužící sestra si neví rady s neklidným pacientem a zavolá své kolegyni o pomoc, ta přijede, ocení vše, co bylo uděláno, a přijde s dalším řešením, případně volá lékaře.

Tým mobilního hospice, zběhlý po deseti letech dennodenní práce v rodinách doma, se naučil v této spolupráci mnoho nového – i jiné práci s rodinami (trochu na dálku). Tým domova pro seniory se zase naučil zásadám paliativní péče a objevil, kolik pestrosti života se vejde do pár hospicových pokojů.

Pohled praktických lékařů a agentur domácí péče

Ke spolupráci jsme vyzvali a vyzýváme praktické lékaře v Praze a především v okolí Domova, také agentury home care a nemocnice, především onkologické kliniky v Praze. Domov s hospicovou péčí nabízí lékařům kontinuitu péče o jejich pacienty ve chvíli, kdy vyhodnotí, že pacienta nemohou poslat domů. Agentury home care nás kontaktují naopak ve chvíli, kdy se jejich pacient doma zhorší a musel by do nemocnice – péče v Domově se zázemím multidisciplinárního týmu s lékaři nabízí zachování kvalitní péče jako doma, ovšem se zázemím 24hodinové dostupnosti paliativního lékaře a sestry.

„Mám výborné zkušenosti s péčí vašeho domácího hospice o umírajícího pacienta, který je doma a má tam pečující rodinu. Každý ale takové možnosti nemá. Jsem moc ráda, že nyní mohu nabídnout díky Domovu Pod střechou větší škálu služeb, tedy kvalitní péči i osamělým lidem, které opravdu nechci odeslat z jejich vinohradského bytu na konci života do LDN,“ říká praktická lékařka z Prahy 2, která jako jedna z prvních využila nové služby pro svoji pacientku.

Specifika/jedinečnost projektu

Projekt má ambici být projektem pilotním, tedy nejen pečovat dobře o své pacienty, ale být i příkladem dobré praxe pro podobná zařízení v jiných částech naší republiky. Proto je poměrně bedlivě sledován odbornou společností, jsou průběžně konzultovány specifické postupy a prováděna srovnání s péčí v lůžkových hospicích a na specializovaných pracovištích.

Je vítáno, že se zdařilo implementovat specializovanou paliativní péči formou mobilního hospice do zařízení sociálních služeb při zachování zásadních odborných standardů specializované paliativní péče. Velmi komorní prostředí přineslo také nové výzvy paliativnímu týmu – jak pracovat s tím, že pacienti jsou si blízko, sledují navzájem své přicházení i odcházení.

Naopak se nepotvrdilo očekávání, že péče o pacienty v Domově bude pro tým Cesty domů výrazně snazší a časově méně náročná – absence rodinných příslušníků během dne, s nimiž je třeba konzultovat péči, osamělost pacientů přes den, nestabilita těžce nemocných pacientů – to je několik nejdůležitějších důvodů, které vyžadují poměrně velké nasazení zdravotních sester i lékařů hospice.

Časová náročnost péče mobilního paliativního týmu o pacienta doma a pacienta v Domově Pod střechou je v podstatě stejná. Pokud se započítá i zaškolování personálu, je to zatím časově náročnější. V delším časovém výhledu a po delším zaškolení personálu na místě očekáváme, že se to bude měnit a péče paliativního týmu bude časově efektivnější.

Pohled čísel

Vzorek diagnóz je zatím velmi malý (do Domova Pod střechou bylo zatím přijato celkem 15 pacientů) a těžko zatím po půl roce vyvozovat jakékoli významnější závěry. Dá se ale konstatovat, že i tato malá statistika zatím kopíruje data péče mobilního hospice doma: zhruba 90% jsou pacienti s onkologickými diagnózami. Trochu kratší je délka péče (v průměru 16 dní oproti asi 30 dnům u pacientů doma), nejkratší doba péče byla 5 dní, nejdelší dobu strávila v Domově pacientka, která zde pobývá již 170 dní.

Pacienti jsou zde také starší (průměr 72 let), než pacienti doma. I když zde svůj čas trávili i pacienti v produktivním věku, padesátníci. Nejmladšímu bylo 53 let, nejstaršímu 91. Až na jednu osamělou pacientku měli všichni pacienti rodiny, které je poměrně čile navštěvovaly, několik jich přespávalo na pokoji. Celkem 80% obyvatel domova tvořily ženy, ve více než polovině případů byl jejich hlavním pečujícím muž, manžel, syn nebo přítel.

Pohled pacientů a jejich blízkých

Jednoznačně pozitivně hodnotíme zainteresovanost rodin a přátel nemocných – vzhledem k umístění zařízení v centru města jsou blízcí pacientů v Domově Pod střechou skutečně velmi často a podílejí se na péči, cítí se tam dobře a jako doma. Využívají především nabídku časově neomezených návštěv, kuchyňku k vaření vlastních jídel i možnost přespání na pokoji se svým blízkým. Personál je vítá a naučil se s nimi velmi dobře pracovat.

Zajímavým fenoménem je také vztah obyvatelů Centra sociálních služeb k pacientům v Domově Pod střechou – pomalu se učí využívat přívětivé prostory patra Pod střechou ke svému odpočinku, luštění křížovek, čtení, sledování televize ve společenské místnosti, společně užívají terasu. A co říkají doprovázející? „Mám pocit, že jsem doma, zároveň mám odbornou podporu, sám jsem to doma již zvládal těžko, péče je náročná a já už také nemám dost sil,“ sděluje osmdesátiletý manžel, který se o manželku několik měsíců staral doma.

„Mohl jsem dnes manželce uvařit její oblíbené jídlo, jíme jej spolu, moc toho nesnědla, ale radost z něj měla velkou,“ řekl navečer čtyřicetiletý manžel, který dorazil po celém dni v práci do Domova na noc. „Maminka tu mohla mít na návštěvě pejska, moc ji potěšil,“ sděluje vděčná padesátiletá dcera.

Dobrovolníci

Samostatnou kapitolou je činnost dobrovolníků Cesty domů. Personálu i pacientům jsou oporou, pomáhají s pacienty (povídání, krmení, přebalování, masáže) a jsou ku pomoci personálu v době, kdy je nejvíce práce (večery, víkendy večer a ráno).

Personál, pacienti i rodiny si na ně zvykli, pro Cestu domů to znamenalo vyvinutí nového systému práce s dobrovolníky a péče o ně, několik specializovaných školení atd. Z každé služby posílají dobrovolníci hlášení koordinátorce, ta předává informace zdravotníkům. V rozjezdu projektu tak i oni výrazně přispěli ke společné práci na skutečné kvalitě péče.

Praha 2 a „její“ hospic

Praha 2 zaslouží uznání za odvahu jít do nového projektu. Má nyní kvalitní hospicová lůžka bez nutnosti investovat desítky milionů do stavby zdravotnického zařízení. Je to jediný hospic v ČR, kde přednostní právo na přijetí mají místní obyvatelé – rodiny z Prahy 2. Pokud jsou lůžka volná, jsou k dispozici i pacientům z jiných částí Prahy.

Praha 2 realizuje jako první v ČR pilotní projekt, který má podporu České společnosti paliativní medicíny, odborná společnost jej sleduje a pomáhá vyhodnocovat. Praha 2 nabídla hospicové zařízení v centru města, tedy jediné v centru, které je pro příbuzné, kteří poblíž pracují nebo žijí, velmi snadno dosažitelné.

Domov s hospicovou péčí Pod střechou navštívily dvě zahraniční delegace – dvacet onkologických sestřiček z Japonska a osm lékařů a sester z mobilního hospice ve Švédsku, a přestože v těchto státech je paliativní péče na nejvyšší úrovni, Domov je svojí komorní atmosférou okouzlil.

Bylo by možné rozebírat nesnadné finanční podmínky, neochotu pojišťovny, nejistou ekonomickou budoucnost projektu, ale pro tentokrát zůstane u velké radosti, kterou nám projekt dělá, především proto, že díky němu přibylo pár lidí, kteří měli závěr života opravdu dobrý a bez něj by najisto končili život na nemocničním lůžku. A snad tu vzniklo něco, co je možné následovat. Další informace najdete nawww.pod-strechou.cz. Přijďte se podívat!

Autorka je předsedkyní občanského sdružení Cesta domů.

Doporučené postupy pro praktické lékaře

Zveřejněno: 28. října 2012 | dokumenty lékař

v péči o pacinety v terminálním stádiu nemoci

ke stažení zde. (pdf)

Dokument je dostupný také na stránkách Společnosti všeobecného lékařství.

Paliativní péče na rádiu Classic FM

Zveřejněno: 13. října 2012 | Média

Ukázky pochází z připravovaného dvacetidílného cyklu rádia Classic FM

O paliativní léčbě, který se bude vysílat na frekvenci 98,7 (Praha a okolí) a na internetu na stránkách www.classicfm.cz od ledna roku 2013. Garantem cyklu je MUDr. Ladislav Kabelka, Ph.D.

Jako upoutávku k poslechu tohoto cyklu nabízíme ukázky ke stažení, postupně budou přibývat další.

  1. díl   zde  Úvodní část s Dr. Ladislavem Kabelkou, Prof. Jiřím Vorlíčkem a Dr. Ondřejem Slámou (mp3 17MB)
  2. díl   zde  Místo paliativní medicíny ve veřejném zdravotnictví (mp3 16MB)
  3. díl   zde  Paliativní péče jako základní lidské právo (mp3 15MB)
  4. díl
  5. díl
  6. díl   zde  Umění doprovázet, Dr. Marie Svatošová (mp3 22MB)
  7. díl   zde  Co je hospic, Ing. Jakub Forejt (mp3 17MB)
  8. díl
  9. díl
  10. díl
  11. díl   zde  Mobilní paliativní péče, Martina Špinková (mp3 19MB)
  12. díl
  13. díl
  14. díl
  15. díl   zde Komunikace v paliativní péči, Dr. Dagmar Palasová (mp3 21MB)
  16. díl
  17. díl
  18. díl   zde  Praktický lékař a paliativní medicína, Dr. Martina Mašátová (mp3 23MB)
  19. díl   zde  Eutanasie, Dr. Marek Vácha (mp3 17MB)

Za poskytnutí ukázek děkujeme šéfredaktorovi rádia Classic FM Ivanu Dlaskovi.