Geriatrie včera, dnes a zítra

Zveřejněno: 13. října 2011 | lékař

Geriatrická populace v době, kdy jsem začínal na geriatrickém oddělení nemocnice Bohunice (1997), byla definována především věkem nad 65 let. Problematika funkční geriatrické diagnostiky se objevila v českém zdravotním prostředí až později, po roce 2002-2003 a jedním z hlavních propagátorů zůstává MUDr. Zdeněk Kalvach, CSc., pražský internista a geriatr, autor mnoha významných publikací.

Přesto je funkční geriatrická diagnostika jako součást CGS- comprehensive geriatric assessment (komplexní geriatrické vyšetření) stále „popelkou“ i v rámci české geriatrie a už vůbec v dalších oborech. Z pohledu definice se zjednodušeně jedná o snahu komplexně pohlédnout na seniora v nemoci tak, abychom problémy fyzické, psychické či psychiatrické, sociální i spirituální vnímali v jedné době a jako součásti „kvality života s nemocí“ seniora. A zjednodušeně řečeno: je jistě dobře ošetřit fyzickou bolest, pokud zároveň ale neřešíme bolesti psychickou či například sociální, úspěchu z pohledu spokojenosti samotného nemocného se nedobereme.Život seniorů je spjat s nemocí. Většinou již samotná chronická bolest, například spojená s arthrosou, může přinést psychické či sociální obtíže a významně narušit kvalitu života nemocného. Ne vždy je řešitelná – zde například totální endoprotézou- a ne vždy léky umí dostatečně a bez nežádoucích účinků ulevit. V tomto smyslu lze na geriatrickou křehkost pohlédnout také jako na pokles adaptačních mechanismů organismu seniora ve všech úrovních celostního pohledu.

Dle Friedové et al., Frailty in Older Adults, jsou základní kritéria geriatrické křehkosti tato:

  • váhový úbytek- 5 a více kg v posledním roce
  • úchopová síla- snížení o 20% dle pohlaví a BMI
  • snížená rychlost chůze
  • vyčerpání, únavnost
  • snížená úroveň vlastní aktivity

Dle Zdeňka Kalvacha často samotné projevy geriatrické křehkosti jsou dalším patogenetickým mechanismem jejího zhoršování:

  • Cytokinová dysregulace a chronický prozánětlivý a hyperkoagulační stav
  • Inzulinová resistence, resp. metabolický syndrom
  • Anorexie a malnutrice, případně kachexie
  • Snížení motivace a tak i spontaneity a následně sebeobsluhy (jídlo a tekutiny, pohyb, chování)
  • Omezující důsledky chronických onemocnění- DM, neuropatie, hemiparéza – končetinové ochrnutí, ventilační a srdeční nedostatečnost, resp. selhávání, anemický syndrom
  • Dysfunkce autonomního nervového systému –synkopy, pády, sarkopenie, resp. svalová slabost, dekubity, anorexie, kachexie, inkontinence, delirium,  porušená reakce na teplo a chlad
  • Apatie – snížení hladina dopaminu v CNS
  • Úzkost, deprese, kognitivní deficit
  • Hormonální deficity (ADAM,PADAM, STH, IgG)
  • Chronická bolest
  • Nežádoucí účinky léků – anorexie, sedace, instabilita, únava
  • Chronický stres

Multidisciplinární přístup k nemocnému s geriatrickou křehkostí zahrnuje tzv. Optimalizaci péče, nejlépe v původní komunitě:

  • Nutrice (min. 23-25kcal/kg váhy denně, v případě ztráty svalové hmoty 25-28kcal/kg, sipping, pestrost stravy a motivace klienta ke kvalitnímu stravování a pitnému režimu)
  • Pohyb mimo lůžko, denní aktivita
  • Motivace a podpora spontaneity (psychosociální a spirituální podpora, denní volnočasové aktivity, zájem okolí)
  • Dispenzarizace chronických onemocnění
  • Důstojnost člověka v nové “závislé“ roli, v roli s handicapem, včetně podpory vlastního rozhodování
  • Bezbariérovost, otevřenost sociálního i zdravotního prostředí ve všech směrech

Na závěr nutno nicméně dodat, že existuje několik významných aspektů, pro které optimalizace péče o křehkého seniora může být velmi obtížná.
Jsou to:

  • Nízká efektivita primární péče
  • Nepropojení sociálních a zdravotních aspektů péče
  • Malá podpora pečujících rodin jak zákonně, tak v přímé klinické péči
  • Nízká informovanost zdravotníků v oblasti funkční geriatrické diagnostiky

Změny těchto parametrů bohužel budou vyžadovat práci na generace. A protože již dnes uváděná populace představuje cca ¼ veškeré populace ČR a výhled cca v roce 2035 je 35-40% při procesu stárnutí populace, je nutné problematiku geriatrické křehkosti považovat za jeden z nejzávažnějších společenských problémů a její neřešení za pouhé zesílení problému pro každou další generaci.

říjen 2011, Rajhrad                                                                        prim. MUDr. Ladislav Kabelka, PhD.